Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velký úspěch v literární soutěži

26. 5. 2014


V celostátní literární soutěži "NÁŠ SVĚT", které se naše škola každoročně účastní, jsme byli velmi úspěšní. V této soutěži se neuděluje pořadí nejlepších autorů, ale vyhodnocuje se deset nejlepších příspěvků z celé České republiky.
Slohové práce Kristýny HATALOVÉ (7.A) a Terezy ELIÁŠOVÉ (8.A) byly právě mezi těmito deseti nejlepšími.
Oběma děvčatům blahopřejeme a přejeme jim další spisovatelské úspěchy!!!!


Tereza E L I Á Š O V Á - VIII.A – Vítonice

Já hrnek

Nejprve bych se měl asi představit. Jsem hrnek od pana Bernáta. Moje tělo tvoří větší puntíky, jinak moje barva je červená. Na boku mám ucho, které je bílé. Celou noc stojím v kuchyni na poličce a čekám, až se ozvou hlasy pana Bernáta, který si jde připravit snídani. Vytahuje mě z poličky, dává do mě sáček čaje a do varné konvice dává vodu. Po dlouhé noci jsem celý promrzlý a tak se těším, až mě ohřeje horká voda a provoní ovocný čaj. Jakmile dozní zvuk konvice, dostávám horkou sprchu a celým mým tělem postupuje hřejivý pocit. Cítím, jak se mě dotýkají studené ruce a snažím se jim předat co nejvíce mého tepla. Potom se mé dno dotkne čistého ubrusu a všimnu si talíře s buchtami. Pan Bernát začne snídat. Vidím, jak si pan Bernát vychutnává každý doušek horkého čaje. Doufám, že i jeho tělem prostupuje také to hřejivé teplo. Občas mě jeho ruce opustí, aby se mohl zakousnout do sladké
buchty, nebo prolistovat ranními novinami. Někdy mu chci říct, že takové čtení po ránu není zrovna nejlepší. Samá politika a zločiny! Zatím ve mně ubývá teplého čaje a začíná mi být trochu zima, ale nevadí mi to, protože jsem rád, že se pan Bernát zahřál, že utišil svou žízeň. Jakmile ze mě zmizí poslední doušky čaje a na talíři jsou také už jen drobečky, vstane od stolu. Většinou po chvíli slyším spěšné kroky a bouchnutí domovních dveří. To potom vím, že na stole zůstaneme až do večera, než se pan Bernát vrátí z práce a poté se přesuneme do takové zvláštní krabice, kterou postupuje pach dezinfekce, ze které se mi dělá špatně. Voda tam potom ze mě a z ostatního nádobí smyje všechnu špínu. Necítím se moc dobře, když jsem celý den špinavý, ale kdybych si mohl vybrat, raději bych zůstal vždy na stole. Tak jsem aspoň na čerstvém vzduchu a mohu si prohlížet kuchyni. Doufám, že v
téhle kuchyni zůstanu ještě dlouho…


Kristýna H A T A L O V Á - VII.A – Prosiměřice

Letní noc

Křup. Dcery ohně skočily do trávy, protože to způsobila polena, která se brzy také obrátí v prach. Ano, právě sedím v trávě s koleny pod bradou a upínám svůj zrak na oheň. Jeho praskání mi zní v uších a sprška jisker vylétající z jeho nitra na pozadí letní noci vytváří malý, ale přesto dokonalý ohňostroj. Po veselém večeru, kdy se všude ozýval ten lidský zvuk vyjadřující pobavení a radost spolu se zpěvem, je pro mě okolní ticho melodickou hudbou. Po dlouhém večeru ve společnosti mnoha lidí je pro mě samota tak uklidňující a osvobozující. Oheň mě příjemně hřeje a naproti mně vytváří strašidelné stíny. Můj mozek se po večeru, kdy jsem přemýšlela maximálně o tom, co si dám k pití, začíná namáhat. Přemýšlím totiž o životě. O tom, co mě v něm čeká. Co dobrého nebo špatného se mi stane. Čím budu. Kde budu třeba za takových dvacet let. Jestli si splním všechny sny. Jako malá jse
m ve všech těchto věcech měla jasno. Jenže já vyrostla a začínám krůček po krůčku pomalu chápat svět. Svět, ve kterém si ruce podávají moc a nenávist. Když se po chvíli mého přemýšlení podívám na oheň, ze kterého teď zbyl pouze jemný poprašek šedého sněhu, stále cítím vůni pomalu umírajících polínek. Poslední uhlíky blikají oranžovými odstíny. Nakonec však pohasnou. Stejně tak jednou pohasne můj život.

(D. Mráková)